October 25, 2013

Central America Diary: Lanqin - Semuc Champey, Guatemala

Osmi hodinova cesta pred nami probihala uzasne jestli se to tak da rict. Sedet osm hodin neni nic prijemneho, ale ty scenerie, ktere jsme pozorovali za oknem byly neskutecne. Prvni mensi usek jsme jeli po docela udrzovanyh silnicich a krajina byla neco mezi divocinou a zemedelsky opracovavanou pudou. Druhy, vetsi usek byl v horach po kameni. Po prijezdu jsme byli poradne vydrcani, ale stalo to za to. Guatemalske pohori je takove jak si predstavuji hory peruanske. Emeraldove zelene spicaky s obyvateli, kteri jsou malinkati a mluvi majsky. Nas ridic nam rekl, ze se tady lidi zdravi pozdravem 'salečo'. Takze jsme to porvavali z okna na deti, ktere nadsene pokrikovaly pozdravy zpatky. No bylo to roztomile :-)
I tady se stmivalo docela brzo a my na misto prijeli kolem osme vecer. Byli jsme vysoko v horach. Nikde zadna komunikace. Cesty neezistovaly. Pred nejakou dobou prselo a vlhko se porad drzelo. Ubytovali jsme se celi vyhladoveli v hostelu Zephyr Lodge v mestecku Lanquin, ktere je takovym mistnim centrem. A Zephyr Lodge je oproti mistni dovocine kultivovana oaza. Spi se v tradicnich a eco chatrcich ze dreva. Kazdy vecer maji nejakou akci. Na co si musite dat pozor je internet. Ja jsem se tady totoz poradne napalila. Mela jsem naplanovany Skype pohovor, ktery by se bez satelitniho spojeni nemohl konat. Manager hostelu mi s tim moc pomohl, protoze na hostelu maji internet velice velice pomaly a jenom par hodin denne!
Pri veceru jsme z okoli moc nevideli. O to me cekalo krasnejsi rano. Klasicky jsem jeste nastavena na lodni rezim vstala pred rozednenim a pozorovala ruzovejici se oblohu.
Meli jsme zamluveny vylet do Semuc Champey na osmou rano. Dali jsme si moc dobrou snidani. Delaji tady ty nejlepsi vajicka jake jsem kdy jedla. Opravdu doporucuji. Delikatesa!!! Vyrazili jsme v kufru nakladniho auta. S Klarou jsme uplne nevedely co ocekavat. Coz bylo nejlepsi rozhodnuti! Byl to nadherny adrenalinovy zazitek! Prvni nas vzali do jeskyni. Jak tu noc predem prselo, tak byly zasbene vodou vice nez kdy jindy a uvnitr se skryval vodopad. K nemu jsme splhali nejakych 800 m se svickou v ruce, protoze jiny zdroj svetla tam nebyl. Lezli, splhali, potapeli se a plavali, aby jsme si mohli nakonci uvnitr jeskyne skocit z cca 3m do vodni jamy. My devcata jsme do toho nesly samozrejme, ale byl to zazitek, protoze misty byla jeskyne desiva a velice uzka. Dokonce nam pomalovali i obliceje jako nejakym valecnikum. Pod jeskynemi venku tekla reka do ktere jsme si pak skocily i my.
Od konce plavby se mi zase vracel kasel, a tak kdyz byla dalsi stace - vyhlidka - myslela jsem, ze to nevyslapu. Celkem jeden a pul kilometru do kopcu, aby se pak pred vami objevil nadherny vyhled. Vyhled na prirodne vybudovany trista metru dlouhy most z mramoru pokryty blankytne modrou vodou z tekouci reky.

Cesta do Lanquinu




Zephyr Lodge








Obed za Q20






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...