October 24, 2013

Central America Diary: Castillo de San Felipe, Guatemala

Domluvily jsme s Axlem, Benem a Johanem, ze pojedem vsichni v utery odpoledne do Semuc Champey jako nasi dalsi lokality. Meli jsme hned nekolik moznosti transportu... Jet autobusem nekam na puli cesty a tam prestoupit na dalsi autobus. Cena teto vatianty mela byt neco kolem Q100, coz je za osmihodinovou cestu docela smesne. V hostelu nam, ale nabidli primy shuttle jenom pro nas za Q150. Se zavazadly to neni uplne jednoduche presedat mezi plne nalozenymi autobusy. Takze jsme si v utery 8. rijna 2013 nechali pristavit na jednu odpoledne mini autobusek.
Nez byl planovany odvoz, tak se s nami prvni rozloucil Robin, jehoz vytouzeny cil je Utila, ostrov v Hondurasu. Takze uz nas zbyvalo jenom sest...
Z nasi letni prace mame par kolegu, kteri pochazeji z Guatemaly a posilali nam hned doporuceni na mista, kdyz se dozvedeli, ze jsme v jejich prekrasne zemi :-) Jednim z nich bylo Castillo de San Felipe. Je to pevnost vybudovana v 16. stoleti na brehu jezera Izabal. Vstupne je Q20 a cesta kurecim autobusem za Q5 je tak patnact minut. Kolem dokola je priroda udrzovana a diky vysokym vezim je odtud krasny vyhled na hladinu reky a brehy :-)

Castillo de San Felipe je španělský hrad na nejužším místě Rio Dulce, těsně před jezerem Izabal. Chránil španělské kolonie před piráty a cizími mocnostmi. Ochraňoval před jejich nájezdy obchodní karavany a okolní vesnice a některá děla jsou až z daleké Anglie. Byl celkem čtyřikrát zničen. V roce 1955 byl kompletně zrekonstruován. Dnes je prázdý a je přístupný veřejnosti (turisté mohou vylézt na ochozy a pozorovat krajinu, případně si zaplavat v jezeře na nedaleké pláži; z vnitřního zařízení hradu se nedochovalo nic). U pevnosti začíná jezero Izabal (Lago de Izabal). Jezero je dlouhé 48 kilometrů. Je to vůbec největší guatemalské jezero a dalo jméno celému zdejšímu departmentu.

Cela prohlidka s mensi turou kolem hrbitova netrvala dele nez hodinu. Pak nasledovalo cekani asi deset minut na zastavce se skutecnymi slepicemi a mistnimi chlapy, kteri nemaji nic lepsiho na praci nez se cely den vykecavat prave na te zastavce. Asi moc blond devcat nevideli, protoze se na me divali dost uprele. Trosku si na to tim svym cestovanim zvykam ... blond a modre oci je evropska zvlastnost, ale tihle byli vylozene upreli. Necitila jsem se nijak v nebezpeci, ale prijemne to nebylo. Jeste, ze jsem mela sebou partu statnych hochu :-) Dojeli jsme zase zpatky, vybrali nejake penize na cestu, protoze Klara v noci ztratila kreditku a musela si ji nechat po internetu zablokovat a cekali na nas mini autobus. Rozloucil se i Rich, ktery chtel jet od vychodu na zapad a ne jako my od zapadu na vychod. Takze jsme ve smluveny cas cekali uz jenom v peti. Ukazala se latinskoamericka dochvilnost a my museli hodinu cekat... Byli jsme uz nervoznejsi, jestli to fakt plati! A platilo. Nakonec se z toho vyklubal nejlepsi transport, ktery jsme zazili - cele auto jsme meli pro sebe a v tom horku jsme se mohli na cestu vyvalit :-)

Fotky naseho hostelu s bazenem v Rio Dulce - Bruno's


Prichodova cesta ke Castillo de San Felipe












Pohled na jezero Izabal



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...