September 19, 2013

Grand finale?!

V sobotu rano jsme vstavali po desate hodine. Cekalo me baleni a jeste posledni uceni. Odpoledne jsme byla domluvena s kolegou, ze me a moje kolo vezme do Walmartu, kde se pokusim vratit reklamaci. Klara musela na dvanact a Vlasta az na treti. Nas pokoj se diky mym kufrum a vecem ze vsech skrinek menil v bojiste. Jeste zanest vystavene seky s najmem do kancelare. Takze jsem si tam sjela na kole. Posledni cesty rikala jsem si :-)
Pri parkoani v nasi garazi jsem uslysela jak nekdo na me anglicky porvava "Dneska jdes surfovat!'. Rozhlidla jsem se kole jestli je to skutecne na me. Mym smerem kracel jeden z nasich sousedu se kterym jsme par dni predem s Kubou prohodili par slov na parkovisti. On skutecne volal na me. Clovek, ktereho jsem znala dobrych pet minut me zval na plaz v Bolinas na surfovani. 'Pujcim ti prkno a neopren a jdeme. Prave jsem si poridil nove prkno, chci ho vyzkouset a tento tyden jsou paradni vlny.' To, ze jsou paradni vlny jsem vedela. Po mesici mlhy na plazich za horou Mt. Tam bylo mozno zase surfovat a zralok, ktery se tam na tyden uhnizdil zmizel. Alespon, tak jsem to slysivala od Klary, ktera chodila surfovat pravidelne.
'Mas dve minuty na rozmyslenou.' V hlae mi vibrovalo uceni, vraceni kola a ze s nim preci nepojedu sama. Nicmene ono surfovani bylo snad posledni polozkou na mem seznamu zazitku z Kalifornie :-) No popadla jsem nohy na ramena a uz od dveri rvala na Vlastu, ze jdeme surfovat. Praci si mohla odlozit az na ctvrtou. Mohla tak ztravit pul dne na plazi ctenim. Moc se ji nechtelo, ale nakonec me v tom nenechala!
Takze jsme vyrazily s asi sedesatiletym zubarem ze San Franciska na Bolinas surfovat. Neopren jsem si nakonec pujcila sama a Vlaste to takynedalo. Zavolala do prace, ze neprijde a sly jsme do toho komplet spolu. Vydrzely jsme ve vode vice jak dve hodiny. Lekci surfingu jsme od Dana mely zdarma a musim rict, ze nakonci jsem se sice na prkno nepostavila, ale na kolena jsem se dostala a prkno se stalo mym kamaradem :-) Posledni hacek udelan. Byt me trapilo svedomi. Dan mel, ale pravdu. Dokonale jsem si procistila myslenky od ukoncene prace, posledni party, cesty domu. Takze kdyz jsem se pak mrkla na nekterou otazku, tak mi pismenka skakaly snadneji do hlavy. Nerikam, ze jsem se zazracne naucila vse, ale neco to do sebe melo.
I po te narocne fyzicke aktivite jsem se musela zvladnout dobalit. Zredukovat par veci. Nabalit ony vytouzene bile Conversky a historicky nejmene veci z TJ Maxxu za vsechny roky v Americe. Ten den uz jsem spat nesla. Vecer jsem jeste skocila tajne do Safeway a koupila nas oblibeny Boston cream pie. Mela jsem domluveno s Ehsanem, ze me hodi na letiste pri jeho ceste z prace domu. Sice jsem letela az nedeli v sedm rano a on me mohl odvezt jedine v pul treti. Ale nabidky jsem vyuzila. Jak jinak bych se plahocila. Takze se se mnou prisli vsichni rozloucit. Dopili jsme posledni zbytky z lednicky a ja jsem tajne umyla sechny lzicky a vytahla dortu :-) S krajenim jsme se neparali a proste si ho vychutnali. Nasledovalo prozvoneni, muj signal, ze je cas jet...

Stinson Beach

Cesky vidlak na prkne :D

Takhle jsem sjizdela vlny

Nase uplne prvni neopreny a profesionalni prkno



Ne tohle neni Dan, ale nahodny instruktor pred pujcovnou neoprenu a prken ;-)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...