June 5, 2013

Viva la San Francisco

Ahoj ze San Franciska! Po dosti krkolomne ceste jsem dorazila do slunne Kalifornie. Prvni zadrhel na ceste byla moje malem zlomena ruka ve vlaku. Bohuzel kluk, ktery mi chtel pomoct se dvermi mi zaklinil ruku a malem i zlomil. Dobre to dopadlo a ja jsem vyvazla. Co jsem, ale malem neustala byla samotna cesta vlakem. Ctyrhodinova cesta ze Severni Moravy se protahla na vice jak osm hodin. S rostoucimi zaplavami kolem Prahy jsme po ceste nabirali ostatni vlaky, ktere se za nas napojovaly a odklaneli nasi soupravu co to slo, protoze voda se valila po nekolika ceskych nadrazich. A tak jsem se ve vlaku snazila vymyslet nahradni plan, kdyz letadlo nestihnu. Nastesti jsem jela 12 hodin predem s tim, ze prespim u +Klára Gajdošová. Z cehoz nakonec seslo a ja byla rada, ze jsem se 2 hodiny pred otevrenim gatu ocitla na letisti Vaclava Havla v Praze. Kdybych letela dnes uz bych asi takove stesti nemela...
Prvni let z Prahy do Frankfurtu probehl docela rychle a trosku jsme zamhourily i oci na par okamziku. Perlickou letu byl prebrept letusky do eteru kdy misto 'landing position' reklar 'fucking position' :D Cele letadlo rvalo smichy. To uz jsme vedely, ze tohle bude super zajezd se spoustou zazitku. Frankfurt je nadherne letiste. Nemusely jsme tentokrat prochazet otravnou zdvojenou kontrolou, ale pouze klasickou pasovkou. S hodinkou rezervy jsme si prosly nabite duty free obchudky a posedely v kavarnicce nad skvostnym pecivem a zakusky ;-)
Druhy let nas cekal primo do San Franciska. Totalne jsme se Klarou predbehly pri nastupu do letadla. Mista jsme mely uzasne hned vepredu, takze jsme mely ke vsemu pristup jako prvni. Doba letu je pres 10 hodin. Hned jsme s Klarou po obede vytuhly, a tak nam ty hodiny rychle utekly, protoze jsme evidovaly jenom spanek nebo jidlo. Ja jsem teda jeste stihla zkouknout dokumentarni film Vogue: Fashion Editors a o Isabel Marant. Jinak byla nabidka filmu dosti slaba. Jidlo vcelku uspokojive - aspon co se tyce dezertu a svaciny.
Z lonska jsme vedely, ze po vystoupeni z letadla nesmime zamirit k zachodum, ale rovnou na imigracni, abychom se vyhnuly neskutecnym frontam. Uspely jsme a cekaly jsme pouhou trictvrte hodinku. Novinkou asi mesic starou je, ze navstevnici s vizy uz nemusi vyplnovat I-94 formular, ale pouze customs clearence. I-94 se pak vyplnuje online. Customs clearence se mi stala letos osudna. Do treti navstevy jsem neprovezla maminciny zkvostne rizky a putovaly do kose. Imigracni pracovnik si i pres vsechny vtipky usmyslel, ze nas posle na extra rentgen... Radeji jsem hned priznala, ze vezu 'smazene veprove', coz je zvedlo ze zidle a zacali se shlukovat kolem mojeho kufru. Nastesti bez pokuty - krve by se ve me nedorezal v tu chvili. Vse ostatni jako BeBe, haslerky nebo tuna koreni proslo.
Hodina cekani na letisti byla vykooupena par minutami surfovani po internetu a prijemnou teplotou se slunickem. Ze zaplove katastrofy do raje! Pri prujezdu znamou krajinou jsem mela zvlastni pocit. To snad neni mozne, fakt jsem zpatky! Golden Gate Bridge se porad stejne krasne vyjima mezi mraky, oceanem a zelenymi kopecky. Vrsky Marin city jsou stale stejne neuprosne. Chtely jsme jeste stihnout projit drogovymi testy. Bylo to sice dosti na posledni chvili, ale nemocnicni ordinace byla prazdna. Mila filipinka nas tedy vzala, kdyz mela cekarnu prazdnou. Snad nam ty drinky z letadla projdou. Uz v patek mame nastup do restauracni rutiny.
Nadherne pekarny na letisti ve Frankfurtu

Soused naseho A380 mirici do Tokia

Stary dobry Golden Gate Bridge

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...