June 27, 2013

Relationships

Jsem trosicku pozadu se psanim. Ja vim, ale viry udalosti byly v posledni dobe dosti vyhrocene. Tak tedy v utery minuly tyden jsem resila opet svoje zamestnanecke vztahy! Boze jak me uz to nebavilo, ale snad se mi povedlo to vsechno uhasit :-) Po skvelem dni volna jsem si to nakracela o neco drive do prace a za barem zmercila toho naseho barmana rasistu namyslence. Nejdrive jsem kolem baru prosla, ale pak mi to nedalo. Sesbirala jsem vsechnu kuraz a otocila se na pate. Nakracela primo k nemu a pres bar mu podala ruku. Proste uz jsem dal nedokazala mit v sobe napeti ze spatneho pracovniho prostredi. Co si budeme licit - jeste tam budu pracovat dva mesice, a pak uz tam nemusim nikdy vkrocit. Proste to potrebovalo ven. Takze jsem se mu oficialne predstavila. Po skoro mesici dobry, ale kdyz ono to v teto restauraci funguje tak divne. Misto, aby jeli team-work, jedou individualismus. Vyrikali jsme si to. Dale jsem, ale osobni kontakt nehledala a vedela jsem, ze ted se s nim nemam o cem bavit, ale moje drinky pro hosty budou alespon v poradku.
V ten den jsem mela jeden z tech stolu, ktery nikdy nezapomente. Nebo spise proc ho nezapomenu... Byla to dvojice - mama s dcerou. Nic zvlastniho na objednavce: dve coca-coly a dve polevky. Sedely v tom slunecnem pocasi na verande u vody pres hodiny a bavily se spolu. Odhadem oka to byl presne ten vztah kdy se dcera odstehovala brzo z domu kvuli skole a ted ji mama vzala na pokec do restaurace, aby zjistila jak se ma. Aneb klasicky americky vztah dite-rodic. Timto to neschvaluji, ale chci vyzdvihnout to, ze se mi na ne moc hezky divalo. V dany okamzik to byl snad muj jediny stul. V dany okamzik mi chybela moje mama :-) V dany okamzik to srdicko potrebovalo. I v tomhle je tento program dobry. Uvedomite si jak skvelou rodinu mate a co vubec doma mate. Vsichni mi rikaji, ze si jeste uvedomim i fakt jakou krajinu doma mame.
Smeny mi tak nejak cely tyden utikaly a ve stredu nebylo moc lidi v restauraci, takze jsem se dostala domu drive. Za barem byla nase 'mama' Onelie. Jeji dcera ten den mela osme narozeniny. Onelie je z Guatemaly, a tak pozvanka na oslavu narozenin me lakala. Pri ceste domu jsem nabehla rychle do prvniho obchodu na darek - takovy roztomily vetrak ve tvaru velke ruzove kyticky. Klara byla ten den zrovna na nakupy v San Francisku a nahoda dala, ze jsme doma sesly stejne. Tak jsme sly na oslavu spolu. Bydli na druhe strane dalnice na kopci. Pri ceste k ni jsem nestacila zirat. Takovy vyhled! Ani jsem netusila, ze neco takoveho mam tak kousek pod nosem. Z oslavy jsem byla prekvapena. Samozrejme vsude plno deti, ale take siroke guatemalske rodinstvo. Na veceri bylo pecene kure s kremovou omackou se zampiony. Jako priloha pak neskutecne dobra ryze. Musim zjistit co do toho dala :-) Varila v takovych neskutecne velkych kotlich a jedlo se na etapy. Prvni nandala vsem, kteri tam byli. Pak sobe a zacalo se jist. V prubehu vecere, ale prichazela dalsi rodina. Onelii to ani nebodlo. S kazdym se privitala a poslala ho do kuchyne at si nabere sam. 'Proste jdes pozde, tak si zajdi.' Nikdo se na ni nezlobil. Bylo to maximalne prirozene. Darky pro Amandu byly prevazne penize, takze vetracek jako 'hmotny' darek uspel ;-) Pri ceste zpatky domu jsme se prosly. Neslo odolat svetlum San Franciska v dali :-)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...